Černá Hora - Zajímavosti
Lovcen - ve vápencovém masivu Lovcenu se nachází nespočet hlubokých propastí, mnohé z nich teprve čekají na průzkum. Svahy Lovcenu mají největší vodní srážky v Evropě - až 4600 mm ročně
Skaderské jezero - Jedná se o největší jezero na Balkánském poloostrově o rozloze 391 km2, Celkem má 50 ostrovů, žije v něm velké množství ryb a hnízdí zde různé druhy ptactva. Jezero nedosahuje velké hloubky, v průměru kolem 6 metrů.
Biogradska gora - Představuje ucelený zachovalý ekosystém na 5400 hektarech v centrální části pohoří Bjelasice. Ve vzrostlých smíšených lesích zde žije na 150 druhů ptáků, ale též medvědi, vlci, divoké kozy, jeleni, lišky, vydry atd. Pro svoji jedinečnou přírodu a čistý vzduch je vyhledávána skalními turisty.
Durmitor - Národním parkem byl vyhlášen již v roce 1952. Jedná se o oblast dosti málo navštěvovanou, ještě s nedotčenou přírodou. Národní park Durmitor byl vzat pod záštitu UNESCA s rozlohou 39 000 hektarů.
Památky
Kotor, Budva, Bar - biskupský palác, zbytky opevnění s pevnostmi, část vodovodu ze 16. st., Podgorica, národní park Durmitor.
Historie
Území Černé Hory bylo již osídleno v paleolitu, jak dokládají některé nálezy.
Od starověku žili na východním pobřeží Jadranského moře uvedené Ilyrské kmeny. V 5.století před naším letopočtem zvlášť vynikal kmen Dalmatů, proslulý svými sady, vinohrady a především získáváním solí.
V 10. století vzniká knížectví Zeta. Pod vedením vynikajícího bojovníka, knížete Vojnislava rozdrtili Černohorci roku 1040 a 1043 byzanská vojska a osvobodili celou oblast z byzanské podřízenosti.
Když Osmanská říše dobila srbská území ve 14. a 15. století, častými vojenskými výboji se pokoušel převzít nadvládu nad pobřežními městy. Turci získali přístup k moři u měst Ulcinj, Bar a Herceg. Zeta, později jako Černá Hora si po celou dobu udržovala jistou samostatnost. Malá horská zem – Černá Hora si uchovala svoji vnitřní autonomii, daň, kterou musela Turkům odvádět, byla vybírána jen za pomoci vojska.
Po objevení Ameriky a následných nových zámořských obchodních cest do Asie poklesl zájem o oblast Středozemního moře. Tím dochází k pozvolnému úpadku hospodářství jednotlivých přímořských států.
V 19. století získává Černá Hora statut nezávislého světského státu, teprve mezinárodní kongres v Berlíně roku 1878 potvrdil tuto samostatnost a oficiálně mocnosti uznaly tento stát.
V roce 1914 vstupuje Černá Hora do I.světové války na straně Srbska, později tzv. Dohody. Rakousko – Uherská vojska v prvních letech války byla poražena a vytlačena, teprve vstup Bulharska do konfliktu r. 1915 předznamenal následnou okupaci. V letech 1916 - 1918 bylo území Černé Hory okupováno Rakousko – Uherskem. Po skončení války v roce 1918 se stává Černá Hora součástí mnohonárodnostního státu Království Srbů, Chorvatů a Slovinců /Kraljevina SHS/.
Mussoliniho italský fašismus a německý nacismus doléhají na nestabilní stát Království Jugoslávie. Za podpory německé tajné služby provedli v roce 1934 chorvatští nacionalisté v Marseille atentát na krále Alexandra. Království přebírá jeho syn Petr II, který je nucen se v roce 1940 sblížit s fašistickými státy a následně se připojit k vojensko-politickému bloku OSE.
V r. 1945 vzniká Svazová republika Černá Hora, později s přídavkem socialistická, která byla součástí Socialistické federativní republiky Jugoslávie /SFRJ/. Prvním předsedou vlády se stal J.B.Tito.
Po Titově smrti r. 1980 se začaly objevovat rozpory v mnohonárodnostním státě.
V březnu roku 2002 byla podepsána dohoda o novém uspořádání Jugoslávské svazové republiky, která ponese jméno Srbsko a Černá Hora. Obě republiky budou společně sdílet obranu a zahraniční politiku. Ekonomiky, měny a celní správy mají jednotlivé republiky de facto samostatné.