Čína - Zajímavosti
Pekingská univerzita – se zahradou Yan zaujímá rozlohu 160 ha, z nichž jednu desetinu zabírá jezero. V severní části je stará Yenching univerzita a část zahrad Mingů a Qingů (1368-1911 n.l.) Jezero, které se nazývá Bezejmenné, zrcadluje okolní krajinu. Centrální část budovaná od roku 1952 obsahuje budovy s třídami. Uprostřed se nachází knihovna, která se honosí vlastnictvím 3 600 000 svazků.
Náměstí Tian an Men –Brána, původně nazývaná Chengtianmen brána, je hlavním vstupem do zakázaného města dynastie Ming a Qing a je především známa svou polohou. Na Tian An Men bránu byla přejmenována v osmém roce vlády císaře Shunzhi z dynastie Qing. Po převratu se stalo náměstí místem, kde se konaly vlastenecké a demokratické demonstrace. 1. října 1949 zde předseda Mao Ce-Tung slavnostně prohlásil z řečniště založení Čínské lidové republiky. Je jedním z největších náměstí na světě, zaujímá rozlohu 400 000 m2 a pojme shromáždění o 500 000 účastníků.
Tibet-patří mezi nejmagičtější místa naší planety. Nacházejí se zde překrásné vysokohorské scenerie, velmi silná energetická místa, působivé kláštery, pevnosti, ale také otevření, srdeční a krásní Tibeťané.
Památky
Velká čínská zeď, Chrám Nebes, Hongkong (mrakodrapy moderního města), velké množství klášterů.
Historie
Dynastie Šang (1766-1122 př. Kr.)
První čínskou civilizaci charakterizuje vysoká úroveň výrobků z bronzu. Tímto obdobím se datují i začátky čínského písma.
Dynastie Čou (1122-249 př. Kr.)
Kolem r. 1122 svrhl dynastii Šang a dobyl hlavní město Jin. Aby opodstatnil svůj nárok na trůn, postavil proti hlavnímu bohu dynastie Šang (Šangtimu) nového boha Tchien (Nebe).
Dynastie Čchin (225-206 př. Kr.)
Vladař dynastie Čchin přijal titul Čchin Š Chuang-ti ( "vznešený císař v začátku" ) a poprvé se nazval císařem Číny. Nástupem Čchin se začíná i zápis čínských dějin, zachovaný v 26 záznamech. Dynastie Čchin začala rozsáhlými reformami. Císaři Čchin se pokládali za bohy v lidské podobě.
Dynastie Chan (206 př. Kr. - 220)
Po smrti Š´Chuang-tiho (220 př. Kr.) se zakrátko říše rozpadla. Z mocenských bojů vyšel jako vítěz Liou Pang (195 př. Kr.), který založil dynastii Chan. Za dynastie Chan dosáhla říše svou do té doby největší rozlohu.
Dynastie Ťin (265-420) Říše se rozdělila na tři státy.
Dynastie Suej (581-618) podporovala buddhismus, který si přála pro základ státního řádu.
Dynastie Tchang (618-906)
Hranice říše Tchang se rozšířila směrem na západ. Čína prožívala období kulturního rozkvětu.
Dynastie Sung (960-1276)
Za dynastie Sung si velkostatkáři upevnili své významné postavení.
Dynastie Jüan (1280-1368)
R.1215 obsadili Mongolové v čele se svým vůdcem Čingischánem Peking a do r. 1234 zničili říši Ťin. Když vyhnali vládce dynastie Sung (1279), ovládli celou Čínu.
Dynastie Ming (1368-1644)
Císař Ču Jüan-čan (1368-1399) znovu zavedl absolutní monarchii.
Portugalci byli první Evropané, kteří v r. 1514 přistáli u čínského pobřeží. Italský jezuita Matteo Ricci (Li Ma-tou) založil v Pekingu první křesťanskou obec. Začátkem 17. století založili kočovní Mandžuové na severovýchodních hranicích Číny silný stát a pod vedením knížete Nurhačiho dynastii Čching. Počtem slabší, ale vojensky silní Mandžuové využívali ve své politice vnitřní rozbroje v Číně. Od r. 1628 otřásaly zemí občanské války a selská povstání a přírodní katastrofy zhoršovaly i tak bídnou situaci sedláků, které zatěžovaly stále vyšší daně.
Dynastie Čching (1644-1911)
Vládci dynastie Čching ve velké míře zachovali starou státní strukturu.R. 1700 byl počet obyvatel (150 milionů) přibližně na úrovni r. 1600. Za vlády císařů Sen-cua (1622 až 1722), Ši-cunga (1723-1736) a Kao-cunga (1736-1796) zabírala Čína největší území ve své historii: Tibet, Nepál, části Mongolska a Mandžuska byly začleněny do čínského císařství a r. 1788 až 1789 Barma a Annam.
Nerčinská smlouva s Ruskem r. 1689 byla první smlouvou uzavřenou s evropskou zemí a upravovala hranice u řeky Amuru. Portugalsko mělo jako první evropská mocnost od r. 1577 stálou základnu v Macau. R. 1699 založili Angličané své sídlo v Kantonu. Hlavním artiklem byl čaj, hedvábí a porcelán. Dovážela se především bavlna, vlna a později opium z Indie.
Opiová válka
Dovoz opia Brity vyvolal v r. 1840 konflikt, který koncem 19. stol. vedl k rozpadu Čínské říše. R. 1830 začali Britové dovážet do Číny opium. Užívání opia nejenže poškodilo zdraví tisíců Číňanů, ale mělo za následek i odliv velkého množství stříbra, kterým se za opium platilo. Rusko získalo na základě ajgunské smlouvy (1858) celou oblast na sever a východ od řeky Ussuri. R. 1876 se začalo rozpínat Japonsko, r. 1885 si zajistilo hegemonii nad Koreou a ve válce r. 1894 až 1895 nad Tchaj-wanem (Formózou).
R. 1850 vypuklo největší selské povstání v dějinách Číny.
R. 1899 vypuklo v Šan-tungu tzv. boxerské povstání, které bylo zpočátku namířeno proti zahraničním misionářům. V Pekingu byl 20. června zavražděn německý vyslanec baron Klemens von Ketteler.
Na podzim r. 1900 vnikly do Pekingu jednotky osmi států a povstání potlačily. V tzv. boxerském protokolu r. 1901 musela Čína souhlasit s vysokými vojenskými reparacemi a dalšími privilegii pro cizince.
Čínská lidová republika
1. října 1949 vyhlásili Čínskou lidovou republiku. Prvním předsedou vlády se stal Čou En-laj. Prvním pětiletým plánem se začal podle sovětského vzoru rozvíjet průmysl. R. 1958 se měl v rámci tzv. velkého skoku vybudovat průmysl a zvýšit výroba. Tato akce však neskončila úspěšně a odchod sovětských poradců r. 1960 vedl ke zhoršení vztahů se SSSR, s nímž byla v r. 1950 uzavřena smlouva na 30 let o přátelství. V září 1954 byla na prvním národním lidovém sjezdu v Pekingu přijata ústava Čínské lidové republiky.. V Číně se 16. října 1964 uskutečnil výbuch první atomové bomby, 17. června 1967 pokus s vodíkovou bombou. R. 1966 začala na podnět Mao Ce-tunga tzv. velká proletářská kulturní revoluce. Žáci, studenti a učitelé vytvořili rudé gardy, které měly bojovat proti revizionismu a stranické opozici. Kromě toho měl být odstraněn rozdíl mezi městem a vesnicí, mezi průmyslem a zemědělstvím.Cesta družstva stolních tenistů USA do Číny (tzv. Pingpongová diplomacie) v dubnu 1971 přispěla ke sblížení USA s Čínou. V únoru 1972 přicestoval do ČLR sám prezident Spojených státu Richard Nixon.
Čína po Maově smrti
Dne 9. září 1976 zemřel Mao Ce-tung. Na jeho místo předsedy ústředního výboru a předsedy politbyra nastoupil Chua Kuo-feng. V květnu 1989 zorganizovali studenti masový revoluční protest. Obsadili náměstí Nebeského míru v Pekingu a několik set studentů se pokusilo hladovkou vyvinout nátlak na vedení země. Při zákroku vojska 4. června 1989 došlo ke krvavému masakru neozbrojených studentů. Následovalo období tvrdého pronásledování a trestání účastníků protestní demonstrace a opětovného nastolení tvrdé diktatury. Vedení strany a státu bylo však omlazeno a začalo opět navazovat kontakty se Sovětským svazem.
XIV. sjezd KS Číny v říjnu 1992 potvrdil přechod k tržnímu hospodářství, ale nepřipustil politické reformy. Generálním tajemníkem strany byl opět zvolen Ťiang Ce-min.
1. července 1997 se po 99 letech pod čínskou správu vrátil Hongkong.