Egypt - Zajímavosti
Káhira, Gíza, Luxor, Asuán, Abú Simbil, terasový chrám Hatšepsut, zádušní chrám Ramesse II., Memnónovy kolosy, Dajr al-Madína (vesnice umělců, výroba z alabastru), klášter svaté Kateřiny na Sinaji (Mojžíšova hora)
Káhira, Gíza, Luxor, Asuán, Abú Simbil, terasový chrám Hatšepsut, zádušní chrám Ramesse II., Memnónovy kolosy, Dajr al-Madína (vesnice umělců, výroba z alabastru), klášter svaté Kateřiny na Sinaji (Mojžíšova hora)
ostrov Giftún: překrásný písečný ostrov nedaleko Hurghady; vhodný pro šnorchlování
pouštní safari
poloostrov Sinaj: Mojžíšova hora, klášter sv. Kateřiny
Colorad Canyon: přírodně vytvořená úzká rokle (v některých místech může projít jen jediný člověk) zajímavá především svým barevným provedením
Národní park Ras Mohamed: zahrnuje především neporušené korálové útesy jižního Sinaje
Památky
Pyramidy a sfingy.
Káhira.
Luxor.
Sinaj.
Historie
Historie Egypta sahá hluboko do minulosti - až do doby kolem 3. tisíciletí př.n.l., kdy byl sjednocen Horní a Dolní Egypt. Po predynastickém období se vlády ujali faraóni 4. dynastie -stavitelé velkých pyramid; po 450 letech trvání Staré říše přichází první přechodné období, kdy byl Egypt opět na nějaký čas (asi 100 let) rozdělen. 11. dynastie zemi znovu sjednotila, čímž začalo období Střední říše, které bylo po dalších 400 letech vystřídáno stoletou nadvládou Hyksósů. Nástupem 18. dynastie na trůn se otvírá doba Nové říše, během níž mj. vládl i náboženský reformátor Amenhotep IV. (Achnaton) a v podstatě nevýznamný faraón Tutanchamon, který je však nyní celosvětově proslulý kvůli objevu jeho hrobky v Údolí králů (jako jedna z mála nebyla vykradena). Následovalo 3. přechodné období a pozdní období, kdy byl Egypt na čas mj. i pod nadvládou Peršanů.
Roku 332 př.n.l. založil makedonský panovník Alexandr Veliký novou řeckou dynastii Ptolemaiovců. Od roku 30 př.n.l. se Egypt stal římskou provincií, která byla spravována z Konstantinopole. V 7. stol. n.l. vnutili arabští dobyvatelé zemi arabštinu a islám. Roku 1250 založili mameluci, dříve králova tělesná stráž, novou královskou dynastii, avšak roku 1517 dostali zemi pod kontrolu osmanští Turci a Egypt začal postupně upadat - hospodářsky i kulturně. Po neúspěšné Napoleónově výpravě v roce 1805 přešla moc na osmanského místokrále z Albánie Mohammeda Alího. Politika expanze za Mohammeda a jeho nástupce zadlužila Egypt u Británie, která v roce 1882 převzala kontrolu země i Suezského průplavu. Egypt se stal roku 1914 britským protektorátem a v roce 1922 získal formální nezávislost a stal se konstituční monarchií. Za 2. světové války byla v západním Egyptě u El-Alameinu poražena fašistická vojska.
Skutečnou nezávislost získal Egypt v roce 1952. V rámci národně demokratické revoluce převzal moc generál Mihammad Nagíb, v roce 1954 byl svržen plukovníkem Gamál Abden-Násirem. Ten v roce 1956 znárodnil Suezský průplav, načež následovala nezdařená invaze Británie, Francie a Izraele, které se Egypt rázně postavil. V roce 1958 byla vytvořena Sjednocená arabská republika spojením Egypta, Sýrie a Jemenu. V roce 1961 se federace rozpadla. Za sovětské finanční a technické podpory začal Egypt stavět novou Asuánskou přehradu. V šestidenní válce s Izraelem v roce 1967 ztratil Egypt Sinajský poloostrov. Násirův nástupce Anvar Sadat oživil styky se Západem, když skoncoval s egyptskou závislostí na Sovětském svazu. Roku 1974 byl obnoven provoz Suezského průplavu a roku 1979 byla podepsána mírová dohoda mezi Egyptem a Izraelem ze Sinaje. Toto sblížení s Izraelem však vedlo k egyptské izolaci v arabském světě i k odporu v zemi samotné a roku 1981 byl Sadat zavražděn. Sadatův nástupce Husní Mubarak se snažil udržet dobré styky se Západem, přičemž usiloval o zrovnoprávnění a autonomii Palestinců v Izraeli. V důsledku toho většina arabských států styky s Egyptem normalizovala.