Jordánsko - Zajímavosti
Petra: Město vytesané do růžových pískovcových skal bývalo hlavním městem Nabatejců, dynastie 3. stol. př. n. l. Po tisíc let bylo místo zapomenuto o znovuobjeveno v roce 1812. Přístup do rozsáhlého města je soutěskou (Siq). Když už máte pocit, že žádný konec soutěsky neexistuje, Siq se najdenou dramaticky zúží na šířku asi 3 metrů. Z prosvětlené stezky mezi skalami se najednou stává tmavá úzká chodba, na jejímž konci ve škvíře uvidíte prosvítat narůžovělou skálu. Na konci soutěsky se před návštěvníky dramaticky otevře "náměstí", jemuž vévodí Pokladnice, která byla postavena v 1. - 2. stol. př. n. l. Stejný pohled se naskytl Indiana Jonesovi ve filmu " Poslední křížová výprava". Podobných scenérií zde naleznete více - ať již amfiteátr s kapacitou 8000 míst nebo Velký chrám, klášter, či byzantský kostel. Při procházce pozůstatky impozantního města můžete kromě architektonických skvostů, královských hrobek nebo nabatejských domů obdivovat nádhernou hru barev, jimiž jsou okolní skály doslova protkány. Červené, žluté, bílé a hnědé pruhy vytvářejí fantastické obrazce. Návštěva skalního města Petra bude jednoznačně patřit k vrcholům Vaší dovolené v Jordánsku.; Ammán: Hlavní město Jordánska působí na návštěvníky stejně jako většina velkých měst v této oblasti - chaoticky. Při bližším poznání zde však panuje neuvěřitelně pevný řád a je ke svým návštěvníkům velmi přátelské. Místo bylo osídleno již před 5000 lety a bylo postaveno na 7 pahorcích, v dnešní době jich zabírá 12. Mezi nejvýznačnější památky patří zrekonstruovaný římský amfiteátr s kapacitou 6000 diváků postavený ve 2. stol., Odeon ze stejného období, který byl využíván hlavně k hudebním představením, či nymphaeum, centrální fontána starého města Římanů. Zajímavým místem je i římská pevnost či Národní muzeum, ve kterém jsou kromě jiných exponátů i nádoby od Mrtvého moře se známými svitky obsahujícími plné znění Starého zákona.;Jerash: Ruiny řísmkého města Jaresh jsou po syrské Palmyře nejlépe zachovalými pozůstatky osídlení z přelomu tisíciletí. Jerash dosáhl svého vrcholu ve 3. stol. n. l., kdy byl součástí tzv. Dekapolisu, obchodního spolku 10 měst. Jeho vliv se postupně snižoval opakovanými křes´tanskými a muslimskými nájezdy až zcela zmizel důsledkem silného zemětřesení v r. 747. I když vykopávky započaly již v r. 1920, je do dnešního dne odkryto asi 10% města. I tato malá část na návštěvníky zapůsobí velkolepým dojmem. Po průchodu jižní bránou se dostanete na oválné náměstí, tzv. Agoru. Při návštěvě Jerashe si můžete prohlédnout velmi dobře zachovalé cesty lemované sloupovím, chrám boha Dia a mnoho dalšího. Největší stavbou města je chrám bohyně Artemis, ze kterého se zachovala hlavní svatyně se zdobenými hlavicemi. K chrámu patří i obrovské nádvoří před chrámem , na které se vystoupá po širokých schodech z majestátní zdobené brány. Jedním z nejzajímavějších míst je velmi dobře dochovaný amfiteátr z 1. stol. pro 5000 diváků, kde si můžete ověřit výbornou akustiku a vyzkoušet "přírodní mikrofony".; Mrtvé moře: toto moře, lépe řečeno jezero, které nemá odtok, je 75 km dlouhé a široké 6 - 16 km. Jméno je odvozeno ze skutečnosti, že vysoká koncentrace solí způsobila, že živé organismy v těchto vodách nemají šanci na přežití. Jezero se nachází v největší zemské propadlině kolem 400 metrů pod úrovní moře. Hlavní město Ammán se nachází pouhých 55 km jízdy - neustálé klesání pod povrch moře. Obsah soli v moři se mění podle toho, jaká je zrovna aktuální hladina moře, ale pohybuje se rozhodně v desítkách procent. Výsledný efekt je dobře znám (je nemožné se v této vodě utopit). Tato lokalita je vyhledávána pro své léčivé a blahodárné účinky na lidský organismus. Právě vysoké koncentrace solí a minerálů pomáhají léčit nejrůznější choroby (především kožní choroby). Tato skutečnost byla známa již ve starověku v dobách Heroda Velikého. V dnešní době se na obou březích jezera nachází řada špičkově vybavených klinik, kam se sjíždějí lidé z celého světa a využívají léčebných účinků nejen slané vody, ale i bahna.; Madaba: Město asi 30 km od hlavního města Ammánu je příjemné městečko s malebným centrem, kde každá ulička slouží jako tržiště. Město se silným křesťanským vlivem je známé svými starými mozaikami umístěnými především v kostelech. Pravděpodobně nejznámější mozaikou je mapa Svaté země a okolí pocházející ze 6. stol., která byla složena ze 2 000 000 kamínků. Do dnešní doby se jich zachovala asi třetina. Při bližším pohledu dokážete rozpozpoznat řeku Nil či Jordán, Jeruzalém, Sinaj a další místa Středního východu. Další velice zajímavými a krásnými mozaikami jsou ty, které se nacházejí v místech, kde dříve stály kostely Pany Marie a proroka Eliáše ze 7. stol. Kostely jsou spojeny zachovalou římskou ulicí a je mezi nimi hala Hippolitus a Phaedra. Nedaleko města Madaba je hora Nebo, na které zemřel Mojžíš.; Ajlun: 73 km od Ammánu a 23 km od Jerashe leží v horách město Ajlun, jehož největší atrakcí je jeden z tzv. "pouštních hradů", které byly postaveny za vlády sultána Saladdina jako obrana proti nájezdům křižáků. Qal'at al Rabad byl postaven v r. 1184 Saladdinovým synovcem Izz ad-Din Usamou, který byl kromě obrany oblasti pověřen i ochranou železných dolů, které se nacházely v blízkosti. Pevnost byla postavena na pozůstatcích byzantského kláštera, byla několikrát zničena a znovuobnovena a v 17. stol. sloužila turecké armádě jako základna. Výhled z výšky 1 000 m.n.m. je vskutku impozantní - za dobré viditelnosti odsud dohlédnete přes Golanské výšiny a Galilejské moře až do Jeruzaléma, máte možnost vidět i Mrtvé moře.; Umm Qais (Gadara): 135 km od Ammánu leží město Umm Qais, dříve Gadara, které bylo součástí Dekapolisu a které je zmiňováno i v Bibli. První zmínky o městě pocházejí z r. 200 př. n. l. z Helénského období. V r. 100 př. n. l . Bylo dobyto Hebrejci, kteří jej ztatili v r. 63 n. l., kdy město přešlo v nadvládu Pompejců a v r. 31 pod římskou nadvládu. Můžete zde vidět amfiteátr, kolonádu mausoleum a lázně.; Wadi Rum: O Wadi Rum se říká, že je jednou z nejhezčích pouštních scenérií světa. Je to krajina bizarních vysoko se tyčících skalních formací známé pod arabským názvem "džebel". Ani poměrně vysoká návštěvnost turisty nazanechala na místě stopy a Wadi Rum si stále zachovává svoji nazapomenutelnou majestátnost umocněnou absolutním tichem. V této oblasti se v průběhu 1. světové války pohyboval britský plukovník Thomas Edward Lawrence, který ovlivnil historii formování Sýrie a Jordánska. Jeho osudy zachycuje slavný film "Lawrence z Arábie".
Historie
Jordánsko je domovem jedné z nejstarších civilizací světa - archeologické nálezy na východním břehu Jordánu objevily pozůstatky osídlení datované do 9. stol. př. n. l. Jordánsko bylo součástí biblického Izraele pod vládou králů Saula a Davida s hlavním městem Jeruzalémem. V roce 63 př. n. l. se oblast stala součástí Velké římské říše a byla kontrolována řadou konzulů včetně Heroda a Piláta Pontského. Bylo to období, kdy zde žil i Ježíš Kristus. Vzrůstající šílenství císaře Caliguly vyvolalo řadu židovských povstání, které byly ukončeny zničením Jeruzaléma a ustanovením provincie Palestina. V roce 331 se stal císař Constantin křesťanem a dal tak oficiální povolení k rozvoji do té doby potlačovaného nábožesntví. V oblasti v té době vyrostlo mnoho kostelů a symbolů křesťanství. V roce 638 region dobyl islám, který byl na přelomu tisíciletí na 100 let přerušen křižáckými nájezdy. Muslimové znovu oblast dobyli na konci 12. stol. Příštích 500 let pod navládou Osmanské říše bylo asi nejklidnějších, které tato část světa zažila. Po kolapsu říše po 1. světové válce se oblast dostala pod kontrolu Britů a bylo ustanoveno Transjordánské království pod vedením krále Abdullaha. V roce 1948 vyvrcholily nepokoje mezi arabským a židovským obyvatelstvem a Transjordánské království se přejmenovalo na Jordánsko. V roce 1953 se k moci dostal král Hussein. V důsledku jeho mírové politiky v roce 1994 podepsaly Jordánsko a Izrael mírovou dohodu a dohodly se na ekonomické a bezpečnostní spolupráci. Král Hussein v roce 1999 zemřel a novým panovníkem byl jmenován jeho nejstarší syn Abdullah, který pokračuje v misi svého otce, jejíž cílem je stabilizace regionu.