Kypr - Zajímavosti
Petra Tou Romiou, pohoří Troodos, klášter Kykko, Nicosie, katakomby Sv. Šalamouna, pilíř Sv. Pavla, katedrála Sv. Jana
Petra Tou Romiou, pohoří Troodos, klášter Kykko, Nicosie, katakomby Sv. Šalamouna, pilíř Sv. Pavla, katedrála Sv. Jana
Památky
Hl. město Nikósie, Pafos, pohoří Trodos, křižácký hrad Kolossi, národní parky Cavo Gkreko, Potamos tou Liopetriou a poloostrov Akamas, Famagusta (Gazimagusa - významné historické město severního Kypru, Salamis - římské a byzantské vykopávky (rovněž Severní Kypr).
Historie
Již od starověku byl Kypr pro svoji strategicky významnou polohu předmětem zájmu okolních říší a později i novodobých světových velmocí. Odpor původních řeckých obyvatel Kypru proti dlouhotrvající turecké nadvládě vyvrcholil v devatenáctém století v národně osvobozenecké hnutí žádající připojení ostrova k Řecku. Nacionální antagonismus mezi kyperskými Řeky a Turky se vystupňoval po vyhlášení samostatné Kyperské republiky (1960) a několikrát přerostl v ozbrojený konflikt, provázený napětím mezi Řeckem a Tureckem.
Roku 1964 zahájili kyperští Turci bojkot ústředních státních orgánů. V červenci 1974 využila turecká vláda neúspěšného puče reakčních řeckých důstojníků proti prezidentovi Makariovi jako záminky k invazi turecké armády na Kypr a okupaci severní části (asi 40% území) ostrova. Kypr byl tak rozdělen na dvě uzavřené oblasti (řeckou a tureckou), oddělené tzv. Attilovou linií (Green line). Opakované pokusy o politické řešení kyperské otázky zatím ztroskotávají na neústupném postoji turecké reprezentace, požadující federativní stát se slabou ústřední mocí a silnými národními vládami (v hranicích vytvořených tureckou okupací 1974), zatímco kyperští Řekové jsou pro federativní uspořádání se silnou ústřední vládou.