|
Montagne Peleé - sopka na severu ostrova, se tyčí do výšky 1397 m n. m. V roce 1902 způsobil její výbuch jednu z největších přírodních katastrof v novodobých dějinách.
Fot de France - pulzující, živé středisko a spojení kouzla pařížských ulic s atmosférou Karibiku.
Saint-Pierre -nazývané „malou Paříží“, bylo téměř zničené vulkanickou erupcí v roce 1902 a téměř celé postavené znovu.
Les Salines – nejpopulárnější pláž ostrova na jižním výběžku.
HistoriePrvními Evropany, kteří otiskli své stopy do horkého bílého písku karibské části Martiniku, byli námořníci Kryštofa Kolumba. Psal se 15. červen roku 1502 a námořníci tu narazili jen na hrstky karibských indiánů, kteří ostrov nazývali Madinina, tedy ostrov květin. Příliv kolonistů tradiční domorodou kulturu brzy smetl ze světa. Na počátku 17. století osídlili ostrov francouzští zemědělci. Vylodili se na severozápadě ostrova v roce 1635 pod vedením kapitána d’Esnambue. Tady pak založili osadu Saint-Pierre, která se brzy stala hlavním městem země. Vzhledem k úrodnosti krajiny začaly nově založené cukrové plantáže velmi prosperovat a bylo potřeba stále více pracovních sil na jejich obdělání. Proto vydal král Ludvík XIII. 31. října 1636 povolení k dovážení otroků z Afriky. Jejich potomci dodnes tvoří většinu martinického obyvatelstva. Kolonizátoři rychle vybudovali několik velkých center obchodu. V roce 1640 vznikl přístav a dnešní hlavní město Fort-de-France. Cukrové plantáže vynášely více a více a bylo tedy třeba rozjet námořní obchod . V roce 1685 byl formulován tzv. Colbertův zákon, podle jehož 60 článků se s otroky zacházelo až do roku 1848. Období mezi lety 1794 až 1815 se neslo ve znamení britské okupace. Britové měli zájem o úrodnou půdu Martiniku a proto se ji několikrát pokusili ukořistit. Pro obchodníky byla spolupráce s Brity velmi výhodná, protože jim rozšířila odbytiště o britský trh. V roce 1815 byl ostrov znovu předán do rukou Francie. Největší vliv měl v té době francouzský ministr Victor Schoelcher, který v roce 1848 podepsal dekret rušící otroctví. Dodnes je oslavován jako jeden z národních hrdinů. Zásadní měrou ovlivnila prosperitu ostrova přírodní katastrofa z roku 1902. 8. května zničil výbuch sopky Mont Pelée celé hlavní město Saint Pierre. Katastrofa si vyžádala takřka 30 000 životů. Krátce na to byl hlavním městem uznán přístav Fort-de-France. 19. května 1946 byl Martinik oficiálně uznán francouzským zámořským departmentem. Reprezentují ho 4 zástupci a 2 senátoři. Hlavou státu je francouzský prezident. V roce 1983 byl zřízen regionální koncil na základě Listin o francouzské decentralizaci z roku 1982.
Je dobré vědětNa ostrově najdete jak velká obchodní centra, tak i menší lokální obchůdky. Otevírací hodiny však fungují všude stejně. Většinou je otevřeno od 8:30 do 12 a od 14 do 18 hodin ve všední den a od 8:30 do 13 hodin v sobotu. Banky a úřady otevírají i zavírají dříve, zpravidla v 7:30 a v 16:30. V neděli má většina obchodů zavřeno. Také mají banky zavřeno vždy odpoledne před státním svátkem. Nejlépe se samozřejmě nakupuje v hlavním městě. Ve Fort-de-France seženete absolutně všechno. Od luxusního zboží, parfémů, šperků a oblečení, až po ovoce, ryby a jiné potraviny. Na místních trzích prodávají potraviny většinou sami rybáři nebo farmáři. Máte tak téměř jisté, že ovoce bylo právě před chvílí sklizeno a ryba před minutkou vylovena. Nejen v hlavním městě si můžete nakoupit upomínkové předměty. Různé tradiční karibské zboží, sošky, keramiku, šperky, vyrobky z bambusu, kreolské panenky, ale i rum nakoupíte téměř všude a jsou to oblíbené suvenýry, které si turisté vozí domů. Rum nakoupíte podle kvality od 35 do 200 F za litr. Oblíbenými upomínkovými předměty jsou také ručně pletené košíky nebo ručně vyřezávané sošky.
Pokud budete narychlo potřebovat odvoz a rozhodnete se využít taxislužby, připravte se na poměrně vysokou cenu. Například cesta z letiště do Fort-de-France, která trvá asi 10 minut vás přijde na 100F. V době od 20 do 6 hodin počítejte se 40% přirážkou k ceně. Stejný příplatek budete muset platit i v neděli a o víkendu. Pokud tedy plánujete více cestovat po ostrově, spíše se vám vyplatí najmout si na několik dnů vlastní automobil. Na Martiniku uvidíte jistě několik větších autobusů, které zastupují veřejnou dopravu. Daleko častěji tu ale jezdí minibusy nebo větší užitková vozidla, která jsou označena nápisem TC (taxis collectifs) a která veřejné autobusy nahrazují. Vejde se do nich okolo 8 pasažérů a jsou cenově velmi výhodné. Např. cesta z Fort-de-France do Sainte-Anne vyjde na 25,55F. Na bočním nebo předním okně najdete tabulku s nápisem místa, na které minibus míří. Zastávky jsou buď označeny nápisem arrét autobus nebo obrázkem autobusu. Minibusy jezdí denně od brzkých ranních hodin do zhruba 18 hodin. V hlavním městě jezdí většina autobusů ze čtvrti Pointe Simon v západní části zálivu. Můžete odtud vyjet do Saint-Pierre, Trois-Illets, Diamant, Sainte-Anne, Grand Rivierem a mnoha dalších míst. Ceny se pohybují od 17 do 40 F podle počtu ujetých kilometrů. Využít také můžete pravidelné autobusové dopravy od hřbitova v jižní části Pare Floral. Jezdí do Balata Gardens a Morne Rouge a odjíždějí každých 30 minut.
Místní strava je ovlivněna směsí kreolské a francouzské kultury. Najdete tu typické kreolské restaurace s exotickými specialitami. Dále typické francouzské restaurace a evropskou kuchyň, směs obojího, ale i restaurace italské nebo indické. Místní strava se nejčastěji skládá ze zde pěstovaných produktů, tedy hlavně ovoce jako banány a ananasy. Dále z mořských produktů jako raků, humrů a různých druhů ryb. Můžete si tu taky objednat pizzu, nebo si v některé z místních pekáren koupit čerstvé francouzské pečivo. Pití alkoholu je na Martiniku povoleno od 18 let. Nejpopulárnějším alkoholem jsou místními vyráběné rumy. Mají mnoho různých podob a také se z nich připravují různé ovocné punče. Nenechte se zmást milým názvem, místní punče jsou sice sladké, ale velmi alkoholické! Často se tu také pije místní pivo Lorraine, ale rumu nemůže konkurovat. Co rozhodně musíte ochutnat jsou místní alkoholické drinky. Jsou směsí ovocných šťáv a silného karibského rumu. Jsou velmi alkoholické a velmi osvěžující.
Zdravotnictví na Martiniku je na velmi vysoké úrovni. Nemusíte se obávat, že by ošetření v místní nemocnici představovalo nějaká zásadní rizika. Pokud budete v hotelu potřebovat lékařskou pomoc, je nejvhodnější oslovit recepci, kde vám nejpřesněji poradí, na koho se obrátit, případně vám sami zavolají lékaře. Pokud ale nebudete na dosah hotelu, volejte v nutných případech záchrannou službu, telefonní číslo 75 15 15, případně celostátně platné číslo 15. V podstatě tu není místo, které bychom vám vyloženě nedoporučili. Platí ale obecné pravidlo, že čím větší město, tím větší a tedy i lépe vybavená nemocnice. Místní doktoři jsou zpravidla velmi kvalifikovaní a pocházejí z Francie, kde absolvovali studium medicíny nebo alespoň dlouhodobou stáž. Jejich kvalifikace je tedy dostačující a i státní nemocnice bývají dostatečně vybavené, takže nemějte žádné obavy.
|