Španělsko - Zajímavosti
Barcelona: Středisko Katalánska proslavené plejádou originálních architektonických staveb A.Gaudího a jeho současníků. K nejznámějším dílům Gaudího patří chrám Sagrada Familia, který dodnes není dokončen. V centru města je další Gaudího známá stavba dům Milla a Gaudího muzeum se nachází v parku Guell. K slavným kulturně historickým památkám Barcelony patří také "Gotická čtvrť", kterou tvoří soubor staveb ohraničený římskými hradbami s dominující gotickou katedrálou sv. Euálie.
Montserrat: Na hoře vysoké 1236 metrů byl v 17. století vystavěn montserratský klášter. Socha Panny Marie Montserratské (Černá Madona) pochází ze 13. století a je posledním pozůstatkem po původním kostele.
Tarragona: Cisteriánský klášter Santes Creus postavený v letech 1177 - 1123 v románsko-gotickém stylu. Katedrála ze 13. století byla zhotovena též v románsko-gotickém slohu, hlavní oltář je z alabastru od Perejohana s náhrobkem Dona Juana de Aragón. Město obklopují kyklopské hradby z předřímské doby. Kostely sv. Tekly a sv. Pavla jsou v románském slohu a pocházejí ze 12. a 13. století.
V Barceloně je mořské akvárium se skleněným tunelem pod mořskou hladinou
a také Marineland: vodní park (atrakce s cvičenými delfíny, lachtany, papoušky + zábavný park).
El Huerto Del Cura: Artistico National Garten - jižně od Barcelony ve městečku Elx se nachází obrovská botanická zahrada s vysokými kaktusy a spoustou kokosových palem.
Palma de Mallorca: katedrála La Seo, stojící v těsné blízkosti u přístavu. Katedrála pochází z roku 1715 a je typickou ukázkou gotického slohu.
Manacor: druhé největší město ostrova proslulé svým nábytkářským průmyslem a výrobou umělých perel (továrna Perlas Majorica).
Sant Arracó: hrad, postavený v roce 1581, aby uchránil obyvatele Andratxu před útoky maurských pirátů (asi 3 kilometry od města Andratatx).
Dračí jeskyně: na břehu jezera Martel.
Přístav Porto Cristo.
Marineland: vodní park v letovisku Malaguf (atrakce s cvičenými delfíny, lachtany, papoušky + zábavný park).
golfové areály v Palma Nova a v El'Arenalu.
Casino Paladiu.
Kromě pasivního odpočinku čekají na ostrově Mallorca také poutní místa a kláštery (Lluc) a malebné vesničky (Soller) či historie slavných osobností (Chopin, Sandová).
V roce 1993 tu UNESCO vyhlásilo biosférickou rezervaci s cílem chránit určité oblast, například mokřady Parc Natural S´Albufera de¨es Grau a unikátní archeologická naleziště.
Hlavní město Maó leží na východním konci ostrova. Do zdejšího rušného přístavu připlouvají trajekty z pevniny a z Palmy de Mallorca.
Mahón (španělsky Maó): hlavní město; za zhlédnutí stojí historická část města a přístav
Ciutadella: historické budovy v centru, radnice, Diecézní muzeum, umělecké trhy
Hora Monte Torro: poutní místo; od 17. století zde stojí augustiniánský klášter. Klášterní dvůr je postaven z prehistorických kulatých kamenů.
Jeskyně Cova de´n Xoroi.
Cala ´n Blanek: aquapark.
Eivissa: Hlavní město, kde je k vidění gotická katedrála z roku 1235 a stará kaple Del Salvador z roku 1364. Charakteristická kopule již z dálky upozorňuje na klášter ze 16.století. Na okraji města byly objeveny archeologické nálezy z období Féničanů. Dnes je zde monografické muzeum Puig des Molins. Nad městem ční krásná Citadela patřící k největším a nejnavštěvovanějším pamětihodnostem ostrova.
Sant Antoni: kostel ze 14. století
Sant Carles de Penalta: zajímavý kostel z 18. století
Sant Josep: na hlavním náměstí stojí pro Ibizu architektonicky typický kostel z 18. století.
Skalní masiv Es Vedra: 381 metrů vysoký masiv, který vystupuje kolmo z moře necelé 3 km od pobřeží.
Krápníková jeskyně Cova Santa.
Vodní park Aquamar.
Barcelona: mořské akvárium se skleněným tunelem pod mořskou hladinou .
Marineland: vodní park (atrakce s cvičenými delfíny, lachtany, papoušky + zábavný park).
El Huerto Del Cura: Artistico National Garten - jižně od Barcelony ve městečku Elx se nachází obrovská botanická zahrada s vysokými kaktusy a spoustou kokosových palem.
ostrovy Medas: dávné útočiště pirátů
Památky
Poloha Španělska na "kraji" Evropy a staletí arabské nadvlády se jedinečnýmn způsobem podepsaly na architektuře země.
Stopu na španělské architektuře zanechali Foiníčané, Kartaginci, Řekové, Římané a Vizigóti, ale všechny je zastínili Arabové. Všechny velké evropské slohy - od románského po gotiku, od baroka po neoklasicismus se vsákly do Španělska.
Pamětihodnosti:
gotický katedrály v Burgos, Leónu a Toledu (13.století), Alhambra v Granadě, La Sagrada familia, La pedrera - Gaudí, castros - Galiciie, Aragonie, Augusta Merida - Tarragona, Ermita de Santa María v Burgos, basílica de San Juan v Bańos de Cerrato, klášter Santa Clara v Salamance, chrám sv. Klementa v Taüllu, katedrála v Santiago de Compostela, klášter Santa Maria de la Oliva v Navaře a další
Historie
Nejstarší důkazy o existenci člověka na území dnešního Španělska se týkají starší doby kamenné. Původní obyvatelstvo tvořil kmen Iberů, který splynul s Kelty, čímž se zrodilo tzv. keltiberské obyvatelstvo. Z mladší doby kamenné se dochovaly nástěnné kresby, které je možné obdivovat v jeskyni Altamira.
Po druhé punské válce vedlo původní obyvatelstvo dlouholeté spory o území s Římany. První raně feudální státní útvar delšího trvání založil na počátku 5.stol. kmen Vizigótů; hlavní město bylo dnešní Toledo. Ačkoliv Vizigóti vyznávali ariancismus, nakonec zvítězili katolíci, které tvořil kmen Keltiberů. Porážkou vizigótského panovníka Rodericha roku 711 nastal konec Vizigótského státu a začal příliv Arabů, jejichž kulturní znaky na severu Španělska přetrvávají dodnes.
Ve středověku mezi sebou bojovala malá panství, která se navzájem oslabovala. V Asturii vzniklo v roce 720 křesťanské království, odkud vyšla rekonquista, boj malých království o znovuzískání území obsazených Maury. Rekonquista začala v 8. století bitvou u Covadongy (r. 718) a skončila až v roce 1492 dobytím Granady a vyhnáním Židů.
Novou éru odstartoval Kryštof Kolumbus a jeho objevení Ameriky. Po sňatku Isabely Kastilské s Ferdinandem II. Aragonským v roce 1469, se spojila Kastilie s Aragonit, a tím byl položen základ k budoucímu sjednocení Španělska.
Na počátku 16. století bylo dobyto Neapolské království a sloučeno se Španělskem - království Navarrské včetně Baskicka. Od roku 1516 vládla ve Španělsku dynastie Habsburků a pod rukou Filipa II. se tato země stala světovou velmocí. Filip II. si podmanil Mexiko, Peru a Filipíny a také vybudoval z města Madrid reprezentativní metropoli. Po smrti Filipa II. nastal hospodářský úpadek a kromě toho roku 1621 Holandsko s Francií vypovědělo Španělsku válku. V roce 1640 se osamostatnilo Portugalsko a Vestfálským mírem v roce 1648 byla uznána i nezávislost Nizozemí. Počet obyvatel se snížil skoro o polovinu v důsledku stěhování Španělů do Ameriky.
V roce 1700 vymřeli Habsburkové po meči. Válka o španělské dědictví končí Utrechtským mírem v roce 1713, kdy Španělsko ztrácí území v Americe, italské državy, jižní Nizozemí a Gibraltar. Boj za nezávislost skončil liberální ústavou, a tak se v roce 1812 Španělsko stává dědičnou konstituční monarchií.
V 19. století se vedly na španělském území občanské války a roku 1873 byla vyhlášena první španělská republika, jenž však trvala pouze rok.
Během první světové války bylo Španělsko neutrálním státem a bohatlo z dodávek oběma válčícím stranám. Od roku 1923 byla nastolena vojenská diktatura generálem Primo de Riverou a trvala až do roku 1930. Od roku 1931 bylo Španělsko opět republikou a generál Franko se stal náčelníkem generálního štábu. Král Alfons XIII. odešel do exilu. Generál Franko společně s generálem Molou vyvolal roku 1936 občanskou válku, kde proti sobě bojovali nacionalisté a loajalisté. Po vítězství roku 1939 se Franko sám jmenoval doživotní hlavou státu. Roku 1947 obnovil monarchii.
Za druhé světové války bylo Španělsko formálně neutrální a v roce 1955 bylo přijato do OSN. Organizace Opus Dei, která existovala již od roku 1928 a převzala vládu v roce 1957, způsobila prudký hospodářský vzestup Španělska. Země otevřela hranice a začala vzkvétat i díky cestovnímu ruchu, který se rozvíjel již od 50. let.
Po generálu Frankovi se v roce 1975 ujal vlády vnuk Alfonse XIII. Juan Carlos I. Bourbonský, který také hned po nástupu začal provádět v zemi reformy. Osvobodil politické vězně, uvolnil cenzuru a uspořádal první všeobecné volby.
Od roku 1977, kdy ve volbách zvítězila Unie demokratického středu, dostaly oblasti Baskicko, Katalánsko, Galicie, Aragonie a Valencie autonomní vlády. Od roku 1986 je Španělsko členem EU a téhož roku bylo odhlasováno setrvání Španělska v NATO.