Tunisko - Zajímavosti
Houmt Souk - největší město Djerby, kde můžete navštívit mauzoleum Sidi Zitouniho spojené s vlastivědným muzeem, mešitu Djarma el Ghorba či pevnost Fort Espagnol ze 13. století. Konají se zde i prodejní trhy skýtající dobré nákupní možnosti.
Midoun - druhé největší město ostrova Djerba nabízí k návštěvě nejen mešity a medinu, ale rovněž i páteční trhy.
La Ghriba ("dílo zázraků") - slavná židovská synagoga leží nedaleko městečka Er Riadh. Je jednou ze dvou vesnic na Djerbě, které jsou již dlouho domovem rozsáhlé židovské komunity. Synagogu můžete navštívit denně mimo sobotu.
Město Zarzis je nejjižnějším turistickým letoviskem na tuniském pobřeží a leží v těsné blízkosti ostrova Djerba, s nímž je spojeno silnicí. Město vyrostlo na místě římského Gergis v době francouzského protektorátu. V centru města se nachází starý rybářský přístav či Velká mešita.
Guellala - středisko hrnčířské výroby nacházející se na jižní straně ostrova. Výrobky se zde zhotovují tradiční ruční metodou a dílny mohou turisté navštěvovat.
Matmata: V osadě lze navštívit tzv. troglodyty - typická podzemní obydlí zdejších berberských kmenů.
Chebika a Tamerza: Skalní oázy rámované palmami a ozvláštněné vodopády.
Douz: "Brána Sahary", kde můžete využít možnosti projet se pouští na velbloudech.
Sidi Bou Said: Architektonicky velmi zajímavá vesnička (bílé domy, modré dveře, tepané mříže na oknech) rozprostírající se na pahorku nad Tuniským zálivem.
Národní park IchkeulTunis: muzeum El Bardo, staré město
Karthago: Antonia Pia - třetí nejrozsáhlejší římské lázně na světě, amfiteátr, odeon
Kairouan: čtvrté svaté místo muslimů, Velká mešita
El Jem: monumentální amfiteátr římského Thysdra, jehož vznik se datuje do 1. stol.
Hammamet: dvě mešity (z 15. a 18. stol.). Další významnou památkou, která určitě stojí za shlédnutí, je stará islámská medina (hradební město) s pevností (kasbah), jež se rozkládá na skalnatém výběžku.
Monastir: Nejvýznamnější stavbou tohoto přístavního města je ribat - pevnost s majákovou věží - založená v 8. století. V původní modlitebně se dnes nachází muzeum islámského umění. Ve městě je postavena i hradební medina.
Historie
První osady Féničanů vznikly na území Tuniska v 11. století př.n.l.. Roku 814 př.n.l. bylo založeno město Kartágo. Po punských válkách bylo město zničeno Římany a země se stala součástí římské provincie Africa. Území získali v 5. století Vandalové, roku 534 pak Byzancie. V prvních staletích našeho letopočtu bylo území Tuniska jedním ze středisek šíření křesťanství. V 7. století obsadili oblast muslimští Arabové, kteří obrátili berberské obyvatelstvo na islám.
Koncem 16. století se země stala součástí Osmanské říše (a centrem pirátů), ale později si vydobyla faktickou suverenitu. Zdejší vládcové - bejové se často obraceli na Evropu, aby mohli lépe čelit osmanskému vlivu, a snažili se zavádět západní reformy. V polovině 19. století se země u evropských bank zadlužila natolik, že to posloužilo Francii jako záminka k tomu, aby v roce 1881 převzala kontrolu nad zemí. Bej zůstal loutkovou figurkou a francouzští kolonisté zabrali většinu nejlepší půdy. Trvající nepokoje vedly v roce 1920 ke vzniku národní strany Destúr. Roku 1934 se odštěpilo radikální křídlo strany s názvem Neo Destúr pod vedením Habíba Bourguiby.
Za 2. světové války on a jiní vůdcové vytvořili protifašistickou vládu, kterou roku 1943 svrhly jednotky odbojového hnutí Svobodná Francie pod vedením generála de Gaulla. Přesto umožnil Bourguibovi jeho vliv vést v 50. letech s Francií jednání o nezávislosti. Když Tunisko v roce 1956 získalo nezávislost a následující rok vyhlásilo republiku, stal se prvním prezidentem. Vládl do roku 1987. Jeho nástupce generál Zín al-Ábidín Ben Alí obnovil diplomatické styky se sousedními státy, například s Libyí a Egyptem, ovšem jeho vláda byla doprovázena autokratickými snahami. Do roku 1987 bylo Tunisko státem s jedinou politickou stranou. Byl sice zaveden pluralitní systém, ale strana Neo Destúr má v novém Národním shromáždění naprostou převahu poslanců